Photo by Hans Vivek on Unsplash
Prvky jógy provázely život indického člověka po celou historii, a proto nelze přesně určit, kdy jóga začala svůj rozvoj. Dle různých zdrojů, původ jógy lze zařadit v rozmezí 5 000-300 př. n. l.Taková nepřesnost vyplývá z nejasnosti, co chápat jako „jógu“. Pokud mluvíme o filozofických myšlenkách a prvkách praxi, jenž vznikaly v průběhu celé historie Indii – určitě má smysl začít studiem dřívějších období. Pokud ale chápeme jógu jako jednotný filozofický systém, jenž se podobá tomu dnešnímu – pak mluvíme teprve o 3. století př. n. l.
Zdroje, které uvádí začátky jógy dobou 5 000 př. n. l. přisuzují její vznik národu Indus-Sarasvati. Tato velmi vyspělá civilizace byla jednou z největších civilizaci starého světa a její populace dosahovala přibližně 5 milionů lidi. Potvrzení toho, že právě tato civilizace vymyslela jógu však neexistuje.
Přibližně v období 1 500 př. n. l. Indii obsadili Árijci – bílé lidí, co přišli ze Západu a na dlouhé období zůstali vládnoucí třídou rozsáhlé země. Některé autoři označují za prazakladatelé jógy právě tento národ. Jedním ze zásadních cílů Árijců bylo nesplynout se s mnohem četnějším obyvatelstvem Indii. Toho dosáhli pomoci systému kast, jenž striktně odděloval od sebe různé vrstvy obyvatelstva. Původně se jednalo o rozdělení na 4 kasty: brahmana (knězi), ksatria (vládci a bojovnici), vaisja (svobodné lidé) a sudra (služebnici, řemeslnici, dělnici). Kromě toho rozdělení pomohlo oddělení jazyku: sanskrt, kterým byli psaní náboženské spisy a jiná literatura, byl jazykem vyšších kast, zatímco ostatní lidi mluvili jiným jazykem.
Striktní disciplína a víra v jediného Pána, jenž byla prosazovaná brahmaní, rychle posouvala společnost dopředu. Pro obyčejné lidi náboženství bylo něčím naprosto nepochopitelným, co bylo jednoduše dano a diktoválo se brahmaní. Každý měl ctít zákon a chápat, že jeho život je přesně definován a jeho sociální a rodinný status je jen dočasný – po dosažení 40 let úřední odcházel do důchodu s manželkou a věnoval se rodině, od 60 let by měl odejít bydlet na samotě a zabývat se duchovním rozvojem.
Jenom že čím rychlejší byl rozvoj společnosti, tím větší se stávala mezera mezi Árijci a původní obyvatele Indii. Největší problém spočíval právě v umělém rozdělení společnosti – obyčejný lid nedokázal se ztotožnit se složitou filozofií, jež propagovali brahmaní. Jak by jinak mohl, když jediné, kdo chápal posvátné texty, byli sami knězi? Kvůli takovému nedostatku vzdělaní náboženství mohlo být vyššími kasty interpretováno jakkoliv, což logický vedlo k nespokojenosti lidi.
Indové potřebovali najít způsob, jak dosáhnout Pana bezprostředně, bez pomoci brahmanů. Chápající, že existuje materiální a nemateriální svět, moudře lidi se snažili o co největší odpoutaní se od toho materiálního. Tady můžeme najit opravdové začátky filozofie jogínů. Vyvíjí se a nabývají rozšíření takové prvky jógy, jako:
- vegetariánství
- složitý systém hygieny
- striktní disciplína a sebekázeň
- modlitby a mantry
- fyzická a duchovní cvičení
Cílem vegetariánství bylo zmenšit dopad jídla na tělo a mysl. Hygiena v podnebních podmínkách Indii byla taky zásadním prvkem. Modlitby a mantry pomáhali k tomu aby se člověk mohl vznést nad svým fyzickým tělem. Jednou z myšlenek jógy je: o čem přemýšlíš, k tomu se přibližuješ.
Fyzická cvičení jsou cílená na udržení těla v dobrém stavu. Původně se rozdělovalo na aerobní posilovací cvičení (v pohybu) a vlastně ásany, cílem kterých bylo zlepšení prokrvení, ohebnosti těla a především páteře. Tohle bylo úplně nezbytné, protože duchovní složka člověka je spojena s jeho fyzickým tělem a problémy se zdravím vedou k úplnému přerušení spojení mezi fyzickou a duchovní složkou, a v nejhorším případě ke smrti.
Zhruba ve 3. století př. n. l. jóga začíná nabývat podoby, v jaké je známá dnes. Z vzájemně nezávislých mouder a nástrojů, jenž se předávali od učitele k žaku v ústní podobě, se stává vice-méně ucelený systém, jež spojuje filozofie a praktické návody.
První zmínky o józe jako o praxi, která má za úkol propojení těla, mysli a duše, najdeme ve spisech Upanišady, které jsou vlastně védskými spisy, psané brahmaní. Vzhledem k různorodosti a rozlišné tematice těchto spisů však těžko můžeme mluvit o uceleném systému. Proto za základní kamen současné jógy jsou považované Patandžalího jógové sútry (přibližně 2. st. př. n. l.), zejména popsaná v nich osmistupňová stezka. Jóga dle Patandžalího vede k sebepoznání a sjednocení individuálního „Já“ s univerzálním bytím.
A teď jsme se dostali k podstatě filozofii jogínů. Hlavní myšlenkou, která provází veškerý vývoj jógy je, že nevnímáme Pana, protože jsme až příliš spojené s materiálním světem. Měli bychom nacílit mysl na nemateriální, zastavit proud myšlenek, aby nemateriální se mohlo nás dotknout. Čím větší je disciplína a čím delší trénink, tím více času může člověk strávit v nemateriálním světě. Po proběhlém kontaktu s univerzálním bytím je jednodušeji pochopit chyby běžného života. Vlastně, až spatříte nemateriální svět, ten materiální již se nebude jevit jako nejdůležitější.