Photo by Craig Adderley
Pod psychosomatikou rozumime vliv psychických faktoru na rozvoj nemoci. Nejčastěji se jedná o následující nemoci: bronchiální astma, hypertonická nemoc, chronické onemocnění střev (kolitidy, gastritidy), některé kožní onemocnění, cukrovka, glaukom. Psychika ale může ovlivňovat naše fyzické tělo nekonečně mnoha způsoby a tak to, samozřejmě není všechno.
Vznik nemoci záleží na typu potlačovaných emocí, genetickém předpokladu a způsobu života jedince.
Ot dětství mame naučeno potlačovat emoční projevy. Jinak by to ani nešlo. Nekřičíme, když jsme hladoví, nehádáme se s nadřízeným i když máme pravdu, nebouchame dveřmi před kamarádem i když jsme podrážděné... Chováme se civilizovaně, a často si ani neuvědomujeme, že nějaké potlačené emoce máme.
Zvykli jsme si na to a již ani nevíme, o které emoce se jedna. Nechceme ani před sebou vypadat ve špatném světle, tak si řekneme: “No jo, jsem tak trochu podrážděný, ale hněv to určitě není”. Nemůžeme přiznat, že se hněváme, protože to nezní hezký. Vypadá to jak ve středověku. Jsme přece civilizované lide a máme civilizované emoce.
A právě tady spočívá velká chyba. Furt v sobě máme ten pradávní základ a nosíme půdy od začátku evoluce. 3 první čakry, odpovídající za fyzické tělo, jsou spojené právě s instinkty, které neseme genetický. Člověk je duálním tvorem a nemůžeme se ochuzovat o negativní emoce, protože máme na něj právo. Máme v sobě jak světlo, tak i tmu a hlavní naší výhodou je právo na rozhodování v každém okamžiku. Kam půjdeme, nahoru nebo dolů. Jestli poslechneme staré jako svět instinkty nebo budeme koukat na hvězdy.
Ale i v druhém případě se instinktu nezbavime. Dokázal nám to Martin Luther spolu se spoustou jiných, které se chtěli uzavřít do klášteru a pomoci usmrcování emoci a těla se zbavit toho temna, co nosíme v sobě. Nepodařilo se jim to, protože čím víc sebe trizníme, tím víc potřebujeme odměnu. Tělo máme, a to tělo vždy něco chce a křičí nahlas když nedostane to, co potřebuje. A když jsme hluché, tak to tělo nam umí krásně ukazat sve potřeby i jinak. A tak se rozvíjí psychosomatika.
Když něco tlačí na nas a již to není k vydržení, klesne nam krevní tlak. Když se tomu nátlaku bráníme, tak ten tlak nam stoupne. Je mu jedno, jestli opravdu prožíváme něco těžkého, nebo jestli to máme jen ve své hlavě - tělo neděla rozdíl. Tlak je tlak. Reakce bude stejná.
Když emoce proudí ve hlavě, nebudeme mít klidný spánek. Budeme furt přemýšlet, co bychom měli udělat, trápit se pocitem viny nebo hněvu, i když si neuvědomíme, o co se vlastně jedná.
Strach před něčím máme skoro pořád a často se ani nedá zbavit strachu úplně (strach o ditě). Máme hypoteku a bojíme se, že to dopadne blbě; bojíme se, že barák nám vyhoří, protože jsme možná zapomněli vypnout sporák; bojime se, protože jsme včera přečetli o uneseném dítěti nebo havarce... I když to bylo mezi řádky a již jsme na to davno zapomněli, strach se nam vraci z podvědomí. A čím rozklepanější nervy máme, tím častěji, ani to nepoznáme. Ale naše tělo to pozná vždy. Na strach reaguje jedním ze dvou způsobů: útěk nebo obrana. Ta naše pradavní evoluční část je na to zvykla. Naše tělo nechape, že se nejedná třeba o opravdického medvěda, ale jen o iluze nebezpečí. Srdce nám buší, potíme se, nohy se podlamují, malem nekolabujeme, a chápeme, že můžeme zemřít.
Nazýváme to panická ataka.
Každá nemoc má svůj rozvoj, ale vždy se jedná o základní emoce, které krásně schováme pod civilizované názvy. Když máme emoční kapacitu přeplněnou, nemůžeme neodreagovat. A zde je dvě možnosti: buď emoce vybuchnou a budeme se divit jejích nepřiměřenosti situaci (na nevýznamný podnět začneme křičet), a nebo začné psychosomatická reakce a emoce se začnou projevovat pomoci fyzické nemoci. V prvním případu škodíme ostatním, v druhem - sobě.
Co s tím? - Tak za prvé, dovolte si to. Dovolte si mít emoce, prožívejte je. Zkuste si vždycky uvědomit o kterou emoci se jedná, neschovavejme je před sebou. Je to naše tělo a naše emoce, sobě by se nemělo lhát.
Analyzujte sebe. Emoční mix se dá rozložit na úplně obyčejné, základní, komponenty. I nejkomplexnější emoce se skládá z mixu zásadních (například základní negativní emoci jsou: strach, pocit viny, hněv, odpor). Postupně to určitě půjde.